Úvod
Úmluva Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením podporuje „rovný přístup všech žen a mužů se zdravotním postižením k dostupnému a kvalitnímu technickému, odbornému a terciárnímu vzdělávání včetně celoživotního učení“ a také k vhodnému pracovnímu uplatnění (Novosád, 2019). V tomto příspěvku se zaměříme na inkluzivní přístup u lidí s lehkým mentálním postižením a klademe si otázku: Jakým způsobem může být akademické prostředí otevřené lidem s lehkým mentálním postižením? Díky zapojení do projektu Inclusive Campus Life1 (dále jen ICLife) popíšeme naši vizi možnosti zapojení lidí s lehkým mentálním postižením do vysokoškolského vzdělávání, uvedeme úspěšné příklady námi realizovaných činností a nabídneme některé nástroje umožňující inkluzi těchto lidí na vysokých školách2. Jde tedy o sdílení dobré praxe v inkluzivním vzdělávání a podpoře celoživotního učení lidí s lehkým mentálním postižením i o snižování rizika jejich sociální exkluze
Sociální práce na krajském úřadu
Mgr. Zbyněk Vočka
Krajské úřady mají v oblasti sociální práce v rámci celého systému zajištění pomoci a podpory lidem v nepříznivé sociální situaci svou specifickou a poměrně významnou úlohu (roli). Ta vyplývá ze zákona o sociálních službách.[1] Krajským úřadům přísluší koordinovat poskytování sociálních služeb a dále realizovat a koordinovat činnosti sociální práce vedoucí k řešení nepříznivé sociální situace a k sociálnímu začleňování osob.[2]
Úvod
SOS dětské vesničky jsou jednou z našich nejstarších neziskových organizací, která už padesát let pomáhá dětem vyrůstat v rodině. Vznikly již v roce 1969; v této době působily z nevládních organizací pomáhajících dětem v Československu pouze Skauti, Červený kříž a několik církevních spolků. V době normalizace byla činnost všech těchto organizací postupně zakázána, SOS dětské vesničky sice fungovaly dál, ale pod hlavičkou státních institucí. Hned v prosinci 1989 došlo k obnovení činnosti Sdružení SOS dětských vesniček. Organizace poskytuje v šesti krajích terénní sociální služby nabízející pomoc rodinám v krizi, jejichž problémy hrozí vyústit až v odebrání dětí. V Praze a v Karlových Varech provozuje organizace krizová centra pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Nejdelší tradici mají SOS dětské vesničky v podpoře pěstounských rodin – poskytují širokou škálu služeb pěstounům v Karlovarském, Zlínském, Olomouckém a Jihomoravském kraji. Od roku 2018 doprovázejí pěstouny také v hlavním městě Praze a ve Středočeském kraji, se zvláštním důrazem na rodiny pečující o děti s poruchou attachmentu a dalšími specifickými potřebami.
"Vedoucí sociálního odboru jako možný tvůrce politiky"[1]
Mgr. Eva M. Hejzlarová, Ph.D.
Úvod
Na sociální práci se nejčastěji nahlíží jako na pomáhající profesi, která se pohybuje v mantinelech zadání formulovaného politiky. Teorie veřejné politiky sice umí o sociálních pracovnících přemýšlet jako o aktérech, kteří mají významný podíl na podobě sociální politiky (srov. teorie liniových pracovníků, Lipsky 2010, v češtině Horák, Horáková 2009), ale o tom, zda a jak by mohli být sociální pracovníci opravdovými tvůrci politiky, se minimálně v českém prostředí mnoho neví.
Studenty a absolventy sociální práce v České republice jistě čas od času napadne, zda mohou se svým univerzitním vzděláním působit také v zahraničí. Pokud se rozhodnou pro země Evropské unie, je situace poměrně snadná. Ale co když se rozhodnou zkusit své štěstí ve Spojených státech amerických?
Srdečně Vás zveme na na III. odborný seminář, který se uskuteční 20. listopadu v Liberci na téma Konflikty a agresivita v sociální práci.
Účast na semináři, strava a cestovní náklady jsou hrazeny z projektu. POZOR, kapacita je jenom 50 sociálních pracovníků.
Přihlašovací formulář ZDE: https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLScPK30r3sM-E10wtv0K-VJl8nls5GMFTsv1S_IcnW5bQrg6sw/viewform
