Ve svém článku se zaměřím především na sociální pracovníky a pracovnice, kteří poskytují odborné služby dospělým osobám zažívajícím domácí násilí ve specializovaných zařízeních určených pro danou problematiku. Nebudou zde zahrnuti sociální pracovníci a pracovnice úřadů, kteří se při své práci také s oběťmi domácího násilí setkávají a pomáhají jim. V článku pro větší přehlednost budu používat pojem sociální pracovník a klient v mužském rodě, i když jsem si vědoma, že ve většině případů jsou sociálními pracovníky a oběťmi domácího násilí ženy.

Mezi sociální služby určené osobám ohroženým domácím násilím patří především intervenční centra, krizová pomoc ve formě pobytové či ambulantní, odborné sociální poradenství poskytované zpravidla ve specializovaných poradnách, azylové domy s utajenou adresou a telefonické krizové linky. Ve všech uvedených službách jsou zaměstnáni sociální pracovníci, jejichž činnost je specifická a v určitých aspektech se liší od sociální práce s jinou cílovou skupinou.

Hovoříme-li o roli sociálního pracovníka zaměřeného na práci s osobami ohroženými domácím násilím, musíme si nejprve vydefinovat pojem domácí násilí. Jedná se jakékoli projevy násilí mezi blízkými osobami, které se odehrávají v neveřejném prostoru, jsou opakované, dlouhodobé, často eskalující a ve vztahu je přítomno stabilní a neměnné rozdělení rolí na osobu ohroženou a násilnou. To znamená, že pod pojem domácí násilí nezahrnujeme vzájemné potyčky mezi partnery, jednorázové incidenty násilné povahy, hádky či jiné poruchy partnerské komunikace. Násilí v blízkých vztazích obsahuje fyzické, psychické, sexuální, ekonomické a sociální násilí, přičemž většinou jde o jejich kombinaci.

Z toho vyplývá, že při práci v problematice domácího násilí se sociální pracovník setkává s vysoce emočně náročnými situacemi a někdy i situacemi ohrožujícími jeho bezpečí. Doporučuje se, aby byl kladen velký důraz na osobnostní předpoklady pro danou práci. Konkrétně jde o emoční vyzrálost a psychickou stabilitu, odolnost vůči stresu, schopnost rychlé analýzy situace a rozhodování. Kontraindikací pro sociální práci v oblasti domácího násilí mohou být genderově nevyvážené postoje a nízká citlivost k násilí nebo jeho tolerance.

V kontaktu s oběťmi domácího násilí se může stát, že pracovník je opakovaně zprostředkovaně vystaven situacím, které mu připomínají vlastní zážitky z minulosti, jež pro něj byly zraňující a ohrožující. Pokud tyto situace nemá zpracované a vyvolávají v něm vlastní vzpomínky spojené se zahlcujícími emočními reakcemi, nemůže odvádět profesionální práci. Sociální pracovník musí zvládat své emoce a nejednat pod jejich vlivem. S tím souvisí skutečnost, že by měl mít zpracovánu svoji osobní životní historii, znát svá citlivá místa, mít náhled na vývoj svých současných emocí a chování a umět je regulovat. Důležité je, aby dokázal oddělit vlastní životní zkušenosti od náročných situací obětí domácího násilí a rozpoznal, kdy jeho emoční zatížení přesahuje možnosti seberegulace a požádal o pomoc kolegu (intervize) nebo externího supervizora (supervize).

Nezbytná je psychická odolnost pracovníka, schopnost čelit pocitům bezmoci a strachu, kterým je často v práci s oběťmi domácího násilí vystaven. Důležitá je schopnost vnitřní sebepodpory v psychicky náročných situacích, ale zároveň dobře fungující vnější podpůrná síť v rámci pracoviště i v soukromí.

Sociální pracovník musí v určitých případech umět přijmout přiměřené riziko související s cílovou skupinou, s níž pracuje. Zároveň by měl zvládnout analyzovat nebezpečí, racionálně řešit konfliktní situace a v případě potřeby si včas zajistit vlastní bezpečí.

Při kontaktu s osobou ohroženou domácím násilím musí sociální pracovník přistupovat k jednání bez předsudků, zaujmout nehodnotící přístup a poskytovat pomoc bez nátlaku na rychlé řešení, a to i v případech, že se klient opakovaně do násilného vztahu vrací. Pracovník by měl být citlivý vůči bezpráví a jednoznačně odmítat jakékoli násilí.

Každý sociální pracovník, který pracuje s osobami ohroženými domácím násilím, by měl absolvovat speciální vzdělávání v problematice domácího násilí, výhodou je výcvik v práci s traumatem, krizové intervenci a také sebezkušenostní výcvik. Kromě informací ze sociálně-právní oblasti by měl uvedený pracovník znát specifické projevy traumatizovaných osob a jejich příčiny a měl by být schopen ohrožené osoby srozumitelně v této oblasti edukovat. Rovněž musí znát zásady komunikace s osobami s traumatem, aby je v dobré víře z neznalosti neretraumatizoval.

Další důležitou oblastí jsou základní znalosti legislativního řešení situace a systému interdisciplinárního řešení domácího násilí. Sociální pracovník musí umět analyzovat rizika ohrožení oběti a vědět, jak s ohroženou osobou vypracovat individuálně zaměřený bezpečnostní plán.

Při vlastní odborné činnosti plní sociální pracovník mnoho rolí, mezi něž patří např. krizový intervent, analytik, informátor, motivátor, plánovač, důvěrník, průvodce, poradce, socioterapeut, zprostředkovatel a další.

Sociální pracovník by měl být schopen rozpoznat, zda jde ve vztahu o domácí násilí nebo o narušenou partnerskou komunikaci s násilnými prvky či jiný typ partnerské krize. To vyžaduje nejen odborné znalosti, ale i komunikační dovednosti, schopnost pozorování neverbálních signálů, analytický způsob myšlení a především praxi. Současně by měl poskytovat stranící poradenství, důvěřovat oběti domácího násilí a nezpochybňovat její vyjádření. Pokud dojde k závěru, že v rodině nedochází k domácímu násilí, ale jde o jinou formu problematického soužití, měl by být schopen to klientovi srozumitelným způsobem vysvětlit, aby nedevalvoval jeho prožívání a odkázat ho na jiný typ služby. V případě, že sociální pracovník vyhodnotí, že se jedná o domácí násilí, přebírá různé role v závislosti na specifikách situace a individuální motivaci ohrožených osob k řešení.

Je nezbytné, aby sociální pracovník byl vnímavý a empatický k jednotlivým potřebám obětí domácího násilí a měl informace o možnostech pomoci v daném regionu, tzn., věděl, kam může v určitý moment klienta dál nasměrovat v případě, že jeho potřeby překračují možnosti daného zařízení. Multidisciplinární spolupráce je v případech domácího násilí obzvlášť důležitá, protože v některých případech se sociální pracovník stává pro oběť domácího násilí nejbližším důvěrníkem a přirozeně plní roli klíčového pracovníka (case manažera), který koordinuje služby poskytované klientovi různými odborníky.

Sociální pracovník musí rozpoznat, ve které fázi motivačního kruhu se oběť nachází, a použít při rozhovoru intervence odpovídající příslušné fázi. Pokud sociální pracovník použije metody motivačního rozhovoru, které neodpovídají fázi, v níž se ohrožená osoba nachází, může se oběť dostat do odporu, odmítání navrhovaných řešení, pasivity a tímto postojem ohrozit sebe i své blízké.  

Často se stává, že sociální pracovník poskytuje službu oběti domácího násilí, která je v akutní krizi, např. pláče, třese se, má zabíhavé nestrukturované myšlení, sníženou schopnost vnímat, co jí pracovník sděluje apod. V těchto případech sociální pracovník přebírá roli krizového interventa, tzn. nejprve oběť stabilizuje a ukotvuje ji v přítomnosti, čase a prostoru. Teprve po její stabilizaci může přistoupit k poskytování následného odborného poradenství.

Z podstaty domácího násilí vyplývá, že jeho oběti jsou dlouhodobě tlačeny do submisivní role, kterou časem přijmou, a ta se stane jejich součástí. Proto se stává, že pracovník někdy musí čelit tendenci klientů stavět ho do dominantní role, kdy chtějí, aby za ně přebral odpovědnost a rozhodl o řešení jejich situace. Sociální pracovník musí tyto tendence rozpoznat, citlivým způsobem odmítnout a vůči oběti domácího násilí vystupovat jako motivátor, ne jako záchrance.

V čem se tedy liší sociální práce s osobou ohroženou domácím násilím od práce s jinou cílovou skupinou, je skutečnost, že sociální pracovník se pohybuje na poli hlubokých psychických a často i fyzických zranění způsobených dospělé osobě nebo dítěti nejbližším člověkem. Fyzická bolest přebolí, ale rány na duši zůstávají mnoho let, někdy celý život. Jejich léčení může vyžadovat dlouhodobou pomoc a podporu. Trpělivost a schopnost oceňovat malé pokroky je v tomto případě další důležitou dovedností sociálního pracovníka.

Některé oběti zažívaly násilí po celý život, tzn. od dětství do dospělosti je provázely traumatizující zážitky (násilí, zneužívání, zanedbávání atd.), které narušily jejich osobnost. Následkem je často snížená schopnost navazovat hlubší vztahy, emoční labilita spojená s výbušností a agresí, neschopnost vcítit se do druhých, citlivost vůči kritice či jen nesouhlasu, opakované vyhledávání vysoce rizikových situací apod. K tomu se mnohdy přidávají psychiatrická onemocnění, drogové či alkoholové závislosti a sebepoškozování. To klade velké nároky na sociálního pracovníka, který musí akceptovat jednání těchto osob do té míry, pokud jím neohrožují své okolí. Současně musí přijmout jejich vlastní rozhodnutí týkající se řešení nepříznivé situace, v níž se nacházejí, a snažit se je motivovat k chování, jež přispívá k začlenění do běžného života. Tento nehodnotící a podpůrný postoj může být pro sociálního pracovníka náročný zejména tehdy, když život vývojově traumatizovaných klientů je v rozporu s jeho hodnotami a morálkou. Důležité je i v těchto případech umět je provázet náročnou životní situací, zvýšit jejich důvěru v to, že svět není jen nebezpečné místo plné násilí a motivovat je k životu, kde nemusí nadále násilí zažívat. To se ovšem nepodaří vždy. Někdy se tyto osoby vrací k původnímu stylu života, což může být pro sociálního pracovníka frustrující, protože po mnoha měsících, někdy i letech intenzivní práce není v životě těchto klientů viditelná žádná změna.

Přesto má tato práce hluboký smysl a není jen o beznaději. Často přináší výsledky v podobě nových životů ohrožených osob a jejich dětí, kdy se dokáží postavit na vlastní nohy, osamostatnit se, žít dál bez přítomnosti násilí a nepředávat násilné vzorce dalším generacím. A proto stojí za to sociální práci na poli domácího násilí dělat.

Mgr. Zdena Zuzana Bednářová

Článek byl vydán v rámci projektu MPSV  – „Systémová podpora profesionálního výkonu sociální práce II“, reg. č. CZ.03.2.63/0.0/0.0/15_017/0003751, financovaného z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky.