Minimální standard vzdělávání v sociální práci (dále jen Standard) představuje souhrn požadavků na pomaturitní studium v oboru sociální práce, jak je definuje Asociace vzdělavatelů v sociální práci (dále jen Asociace).ⁱ  Asociace je dobrovolné sdružení celkem 33 vyšších odborných a vysokých škol nebo jejich částí, které nabízejí vzdělání v sociální práci. Základním cílem Asociace je zvyšování odborné kvality vzdělávání v sociální práci v ČR a za rozhodující nástroj dosahování uvedeného cíle považují členové Asociace právě Standard, který je výsledkem dlouhodobé společné práce členů Asociace. Standard představuje souhrn požadavků na vyšší odborné a bakalářské vzdělávání v oboru sociální práce (je stejný pro oba tyto typy pomaturitního vzdělávání).

Současná podoba standardu
Standard je aktuálně založený na komentovaném návrhu obsahu studia rozčleněném do následujících dvanácti disciplín:
1.    Filozofie a etika
2.    Úvod do sociologické teorie
3.    Úvod do psychologické teorie
4.    Teorie a metody sociální práce
5.    Odborná praxe
6.    Supervize
7.    Metody a techniky sociálního výzkumu
8.    Úvod do právní teorie a praxe
9.    Sociální politika
10.    Sociální patologie
11.    Menšinové skupiny
12.    Zdraví a nemoc

Standard sestává v každé z uvedených disciplín z vymezení pojetí, cíle výuky, cílových kompetencí obsahujících vymezení znalostí, dovedností a doporučení pro výuku. Zejména vymezení znalostí (toho, co student zná a chápe) je v případě většiny disciplín poměrně podrobné, a v důsledku tak docela přesně definuje obsah učiva v jednotlivých oblastech vzdělávání sociálních pracovníků.
V případě odborné praxe a supervize jsou navíc stanoveny podmínky pro výuku, které říkají, že:

• „Odbornou praxi ve škole vede pověřená osoba, která má vlastní zkušenost s výkonem sociální práce a dobře se orientuje v síti služeb.“
•  „Supervizoři jsou absolventi výcviku v supervizi v rozsahu minimálně 150 hodin, kteří mají zkušenosti z vlastní supervize.“

Standard tedy v případě odborné praxe a supervize, což jsou velmi významné oblasti vzdělávání pro přípravu kvalifikovaných sociálních pracovníků, definuje závazné podmínky pro kvalifikaci osob, které zajišťují vzdělávání v této oblasti.

Standard nepředpokládá, že každá z výše uvedených disciplín bude pokryta jedním samostatným předmětem (kurzem). Požadavky na jednu disciplínu vymezenou Standardem je možné zajistit více předměty či kurzy, nebo naopak dosáhnout naplnění více kritérií standardu v rámci jednoho kurzu.

Plnění Standardu je sledováno v rámci tzv. „konzultací“. Aktuálně připadá konzultace na každého z 26ⁱⁱ  řádných členů Asociace přibližně jednou za sedm let. Konzultace sestává z návštěvy konzultační skupiny složené z odborníků na jednotlivé disciplíny na škole. Nemá však pouze kontrolní charakter, ale je chápána jako „dialog expertů Asociace se školami, podpora škol při realizaci minimálního standardu a při řešení souvisejících problémů“.  Pokud konzultační skupina zjistí nedostatky v plnění některého z kritérií standardu, je škola vyzvána k nápravě. Následně skupina ověří, zda škola přijala adekvátní opatření, tak aby bylo možné říci, že Standard je plněn.

Standard sehrál historicky významnou roli, co se týká regulace vzdělávání v sociální práci v ČR. Jedná se o výjimečnou formu seberegulace pomaturitního vzdělávání, která nemá obdoby v jiných oborech. Velká část škol, které měly zájem začít vzdělávat zájemce v oboru sociální práce, aspirovala na členství v Asociaci jako do jisté míry „elitním“ klubu a dobrovolně se rozhodla plnit Standard. Ze Standardu do značné míry vycházela při hodnocení oborů sociální práce akreditační komise a bude z něj pravděpodobně vycházet i v novém akreditačním systému. Na Standard se odkazuje i návrh profesního zákona, který sám prakticky nevymezuje požadavky na pomaturitní vzdělávání sociálních pracovníků, ale spoléhá místo toho právě na Standard.

Diskuse o výraznější změně v pojetí Standardu
Standard není dokument „vytesaný do kamene“. V posledních pěti letech došlo k významné revizi Standardu v oblasti supervize a odborné praxe. Dále proběhla na půdě Asociace diskuse, zda nepřikročit k výrazné změně pojetí Standardu, kterou jsem inicioval spolu se zástupci několika dalších škol.  
Na valných hromadách Asociace jsem představil britské a americké standardy vzdělávání v sociální práci a další dokumenty, které mají vliv na podobu tohoto typu vzdělávání (např. požadavky ministerstva zdravotnictví ve Velké Británii). Tyto požadavky neobsahují zdaleka tak podrobné vymezení znalostí absolventů jako Standard, ale sestávají především z vymezení hlavních dovedností a postojů absolventů. Formulují méně oblastí vzdělávání ve srovnání s dvanácti disciplínami definovanými ve Standardu. ⁱⁱⁱ

Jako jeden z dalších podkladů do diskuse o pojetí Standardu jsem proto realizoval kvantitativní obsahovou analýzu skladby povinných modulů 51 bakalářských studijních programů sociální práce ve Velké Británii.^iv  Analýza ukázala, že vzdělávání v sociální práci sestává ve Velké Británii v průměru z celkem dvanácti povinných modulů. Z těchto modulů se nadpoloviční většina zaměřuje na teorii a metody sociální práce a také dovednosti, především komunikační.

Dále se v roce 2015 uskutečnilo dotazníkové šetření mezi členskými školami Asociace, jehož cílem bylo zjistit názory těchto škol na existující podobu Standardu a jejich představy o tom, jakým směrem by se měla ubírat případná revize. Ukázalo se, že členské školy jsou rozdělené na dvě přibližně stejně velké skupiny. Polovina škol považovala současný Standard za víceméně vyhovující a navrhovala by pouze drobnější úpravy. Druhá část škol není s nynějším pojetím Standardu příliš spokojena. Tyto školy se především domnívají, že existující Standard je příliš obsáhlý, podrobný a svazující. Nevymezuje skutečné minimum, jádro, a ztěžuje tak specializaci škol.

Na základě zjištěné poptávky části členských škol byla zformována pracovní skupina, která vypracovala návrh struktury Standardu, jenž se výrazně lišil od současného pojetí. Podle této pracovní skupiny by Standard neměl obsahovat tak podrobné výčty znalostí, jak je obsahuje nyní. Konzultace by měla být především nástrojem přenášení dobré praxe mezi školami a síťování vyučujících a také zdrojem inspirace pro školy, v nichž se uskutečňuje. Návrh definoval následující hlavní moduly studia sociální práce:
1. Sociální práce jako obor
•    Sociální práce jako obor, role sociálního pracovníka, mezioborová spolupráce
2. Teorie a metody sociální práce
•    teoretická východiska
•    metody sociální práce – případová práce i komunitní (angažovaná) práce
•    specifika práce s vybranými cílovými skupinami
•    metody výzkumu
•    komunikační dovednosti
3. Člověk (ve vztazích)
•    biologický vývoj člověka, včetně zdraví
•    psychologický a sociální vývoj, včetně spirituální dimenze
4. Etika v sociální práci, profesní etika
5. Kontexty výkonu sociální práce
•    právní, sociálně politický a sociologický kontext

Na valné hromadě Asociace na jaře 2016 se ukázalo, že tento návrh je příliš „radikální“ a větší část škol v tuto chvíli preferuje spíše revizi jednotlivých požadavků při zachování nynějšího pojetí Standardu. Aktuálně se tedy revidují standardy Sociální patologie, Metody sociálního výzkumu, Úvod do právní teorie a praxe a Teorií a metod sociální práce. Pokud jde o posledně jmenovaný standard, ustavila se početná a aktivní pracovní skupina, která připravuje zásadní změnu současné podoby standardu Teorií a metod sociální práce, což je stěžejní standard pro vzdělávání sociálních pracovníků. Hlasování o navržených revizích se uskuteční na valné hromadě Asociace na podzim tohoto roku.

Jan Klusáček, výkonný tajemník Asociace vzdělavatelů v sociální práci

 Článek byl vydán v rámci projektu MPSV ČR – „Systémová podpora profesionálního výkonu sociální práce II“, reg. č. CZ.03.2.63/0.0/0.0/15_017/0003751

ⁱViz Asociace vzdělavatelů v sociální práci. 2014. Minimální standard vzdělávání v sociální práci ASVSP. [online] [ověřeno 17. 4. 2017] Dostupné z: http://www.asvsp.org/standardy/

ⁱⁱ Tamtéž

ⁱⁱⁱNapříklad požadavky na vzdělávání sociálních pracovníků ze strany britské vlády stanovují, že vzdělávání v oboru sociální práce by mělo pokrýt následujících pět oblastí:

1. Lidský růst a vývoj, duševní zdraví a postižení
2. Vyhodnocování, plánování, intervence a přezkum
3. Komunikační dovednosti při práci s dětmi, dospělými a těmi, kdo mají speciální komunikační potřeby
4. Partnerská práce a sdílení informací mezi obory a subjekty
5. Právo

Viz Department of Health. 2002. Requirements for Social Work Training. [online] [ověřeno 17. 4. 2017] Dostupné z: http://www.scie.org.uk/publications/guides/guide04/files/requirements-for-social-work-training.pdf?res=true

^ivVe Velké Británii nabízelo v roce 2015 bakalářský studijní program v oboru sociální práce nabízí 73 vysokých škol. Do analýzy byly zahrnuty všechny, u kterých byla na internetu dostupná skladba povinných modulů.